Proč mě nebaví sex, i když mám hodného partnera

Když ke mně do koučinku přijde žena s touto otázkou, většinou už dlouho hledá vinu. U sebe, u partnera, u věku, u hormonů. A přesto cítí, že to není ono.

Touha není věc, kterou si můžeme přikázat. Není to ani nedostatek lásky. Je to citlivý ukazatel toho, jak moc jsme v kontaktu sami se sebou – se svým tělem, svými potřebami a svým prostorem.

Co touhu ve skutečnosti tlumí

U většiny žen, se kterými pracuji, nejde o partnera. Jde o vyčerpání, dlouhodobé přebírání odpovědnosti za druhé, ztrátu vlastního prostoru. A o naučenou roli „té hodné, která zvládá“.

Tělo si pamatuje. Když dlouho fungujete v režimu, kde nemáte čas na sebe, kde se přizpůsobujete a kde vaše „ne“ nemá váhu, intimita se přirozeně zavírá. Ne proto, že byste nemilovala. Ale proto, že na ni nezbývá vy.

Touha se vrací tam, kde se vrací kontakt sama se sebou.

Kudy vede cesta zpátky

Ne přes techniky. Ne přes „zkusit něco nového v ložnici“. Cesta vede přes obnovení vlastního prostoru – fyzického i vnitřního. Přes právo říct „teď ne“ bez výčitek. Přes drobné rituály, které vás vrací do těla. A přes upřímný rozhovor, který nehledá viníka, ale sdílí, co se ve vás děje.

Pokud se v tom poznáváte, nejste sama. A není to o tom, že je s vámi něco špatně. Je to pozvánka podívat se, kde jste se sobě ztratila – a tiše se vrátit.