Lenka Hašková

Koučka a konzultantka

Celý profesní život mě zajímá, jak věci fungují, kde vznikla odchylka a co může vést k lepšímu výsledku. Více než dvacet let pracuji v logistice a procesech ve výrobní firmě. Jsem zvyklá sledovat fakta, důsledky a opakující se vzorce, zkoumat situaci z více úhlů a trpělivě prověřovat různé možnosti.

Když se objeví vysvětlení, které odpovídá skutečnosti lépe než moje původní představa, nepovažuji to za prohru. Je to zpřesnění a důležitý krok k užitečnějšímu řešení. A pokud další hledání stojí více úsilí, než kolik může přinést užitku, dokážu otázku také na čas odložit a ponechat ji otevřenou.

Při práci s lidmi tento způsob uvažování nepoužívám k hledání chyby v člověku. Pomáhá mi klást přesnější otázky, všímat si souvislostí a společně zkoumat, co se právě děje, co má smysl ovlivnit a jak se nové porozumění osvědčí ve skutečném životě.

Jsem máma, pěstounka a poručnice. Roky jsem pracovala v logistice, kde se každý den měřilo, jestli něco funguje, nebo ne. Doma mám německé ovčáky a vyrůstala jsem u zvířat – vystudovala jsem chovatelství. Zvířata mě naučila věci, které se ve škole neučí: že důvěru si nelze vynutit, že hranice může být jasná i laskavá a že přítomnost poznáte na první pohled.

Jsem také pozůstalá po oběti násilného činu. Zblízka znám život, který se v jednom okamžiku rozdělí na „předtím“ a „potom“ – a vím, že taková zkušenost se nedá přejít podle cizího plánu ani cizího tempa. Proto ve spolupráci respektuji, kudy se člověk rozhodne jít a jak rychle.

Příroda pro mě není koníček. Je to způsob přemýšlení. Učí mě klidu, trpělivosti, rytmu, důvěře a respektu k tomu, co má svůj čas. Nespěchá a přesto se v ní všechno stihne. Tenhle rytmus přenáším i do práce s lidmi.

Zajímá mě, jak funguje mysl. Co dnes víme o mozku, nervovém systému a o tom, proč se pod tlakem rozhodujeme hůř. Minulé zkušenosti mohou ovlivňovat naše současné reakce, vztahy i rozhodování.

Pracuji i s AI. Ne jako s kouzlem, ale jako s nástrojem. Pomáhá třídit informace, zrychlit přípravu a uvolnit čas na to podstatné – na samotný rozhovor. Technologie nikdy nenahradí člověka. Může mu ale ušetřit energii.

Nejvíc mě ale baví propojovat. Lidi s lidmi. Myšlenky s projekty. Firmy s řešeními. Technologie s praxí. Zkušenosti se vztahy. Většina dobrých věcí, které jsem viděla vzniknout, vznikla přesně takhle – spojením dvou věcí, které vedle sebe do té doby nestály.

V centru není nikdy moje metoda. Ve středu dění je člověk, který přišel. Bez tlaku, bez ezoteriky, s respektem k tomu, kým je.