Střeva a mozek spolu mluví. Co jsou psychobiotika a proč vědce tolik zajímají?

Možná jsi někdy cítil/a stres přímo v břiše. Jsem si celkem jistá, že ano.

Před důležitým rozhovorem se ti sevřel žaludek. Ve vypjatém období se změnilo trávení. Když jsi dlouhodobě unavený/á, nevyspalý/á a pod tlakem, necítíš se dobře ani fyzicky.

Dlouho jsme byli zvyklí přemýšlet o těle a psychice téměř jako o dvou oddělených světech. Jenže lidský organismus takhle rozdělený není.

Jednou z oblastí, která to dnes velmi názorně ukazuje, je výzkum osy mikrobiota–střevo–mozek.

A právě tady se objevuje poněkud zvláštní, ale fascinující slovo:

PSYCHOBIOTIKA

A co jsou to ta psychobiotika? Jsou to mikroorganismy – a v širším pojetí také některé látky ovlivňující mikrobiotu – které vědci zkoumají kvůli jejich možnému příznivému působení na psychické funkce prostřednictvím osy střevo–mozek.

Neznamená to, bohužel, že jsme objevili „bakterii na dobrou náladu“. A už vůbec ne, že lze psychické obtíže jednoduše vyřešit užíváním probiotik.

Výzkum je ale natolik zajímavý, že stojí za naši pozornost.

Ve střevech totiž není jen trávení

V tvém trávicím traktu žije obrovské společenství mikroorganismů.

Nejsou tam jen jako pasivní spolubydlící. Jejich činnost souvisí například s metabolismem, imunitními procesy nebo fungováním střevní bariéry.

A střevo není od mozku izolované.

Střeva a mozek spolu komunikují. A komunikace probíhá oběma směry.

Podílejí se na ní nervové dráhy včetně bloudivého nervu, imunitní systém, hormonální signalizace i látky vznikající činností střevních mikroorganismů.

Jednou ze zajímavých skupin jsou například mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA). Vznikají mimo jiné při mikrobiálním zpracování vlákniny a vědci zkoumají jejich vztah ke střevní bariéře, imunitním procesům i fungování nervového systému.

Takže nejde o jednoduchou cestu bakterie → mozek → nálada.

Je to mnohem složitější komunikační síť. A právě proto je tak zajímavá.

A co serotonin?

Možná jsi už slyšel/a tvrzení, že většina serotoninu vzniká ve střevech.

To je oblíbený argument v textech o mikrobiomu, ale bývá z něj vyvozován příliš jednoduchý závěr:

„Když vzniká serotonin ve střevech, zdravější střevo znamená více serotoninu v mozku a lepší náladu.“

Tak jednoduše lidské tělo nefunguje.

Serotonin vytvářený v periferii běžně nepřechází přes hematoencefalickou bariéru způsobem, který by umožňoval takto přímo vysvětlovat naši náladu.

Mikrobiota ale může ovlivňovat například metabolismus tryptofanu a další biologické dráhy spojené s nervovým a imunitním systémem. A právě tyto nepřímé mechanismy vědce velmi zajímají.

Mohou tedy psychobiotika ovlivnit tvoji psychiku?

Tady musíme rozlišovat mezi zajímavými výsledky výzkumu a hotovou léčbou.

Systematické přehledy klinických studií ukazují, že některé probiotické intervence mohou být spojeny se zlepšením depresivních symptomů. U úzkosti jsou výsledky méně konzistentní.

Jedním z problémů je, že jednotlivé studie používají různé bakteriální kmeny, dávky, kombinace, délku užívání a také rozdílné skupiny lidí.

Proto zatím není poctivé jednoduše říct „psychobiotika fungují“. Přesnější je říct:

Některé konkrétní intervence vykazují u některých skupin lidí slibné výsledky. A výzkum pokračuje.

Psychobiotika proto v tuto chvíli nemají nahrazovat standardní léčbu deprese, úzkostných poruch nebo jiných psychických onemocnění.

Možná je ale ještě zajímavější něco jiného

Výzkum mikrobiomu nám připomíná jednu zásadní věc: tvoje psychika nežije odděleně od tvého těla.

• Stres může ovlivňovat střevo.
• Strava ovlivňuje prostředí, ve kterém žijí tvoje střevní mikroorganismy.
• Spánek, pohyb, léky, infekce, věk i další faktory mohou tento mikrobiální ekosystém měnit.
• A dění ve střevě může prostřednictvím nervových, metabolických, hormonálních a imunitních mechanismů vysílat signály zase opačným směrem.

Místo jednoduchého „hlava řídí tělo“ tak dostáváme mnohem zajímavější obraz: jednotlivé systémy tvého organismu spolu neustále komunikují.

Nejsi hlava, kterou je potřeba „správně nastavit“, zatímco tělo ji jen nosí.

A teď ještě odvážnější otázka: co Alzheimerova choroba?

Tady se dostáváme do oblasti, která je mimořádně zajímavá, ale zároveň vyžaduje velkou opatrnost.

Vědci dnes intenzivně zkoumají vztah mikrobiomu a neurodegenerativních onemocnění, včetně Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Zajímají je například změny střevního mikrobiomu, narušení střevní bariéry, systémový zánět, mikrobiální metabolity a jejich možné působení na neuroimunitní procesy.

U Alzheimerovy choroby byly popsány souvislosti mezi změnami mikrobiomu a procesy spojenými například s neurozánětem, amyloidem nebo tau proteinem.

Tady je ale důležité zabrzdit.

Souvislost ještě neznamená příčinu. Zatím nevíme, zda změněný mikrobiom přispívá ke vzniku onemocnění, zda samotné onemocnění mění mikrobiom, zda fungují oba směry současně, ani jak významnou část celého procesu mikrobiom představuje.

To není důkaz léčby ani prevence Alzheimerovy choroby pomocí probiotik. Je to však velmi zajímavá vědecká stopa.

Co z toho můžeš využít už dnes?

Možná překvapivě nemusíš čekat na žádné „probiotikum budoucnosti“. Mnoho věcí podporujících zdraví organismu známe dávno.

Pestrá strava s různými zdroji vlákniny poskytuje substráty, které mohou střevní mikroorganismy využívat. Svou roli mají také pohyb, kvalitní spánek, práce se stresem a celkový životní styl.

A možná právě výzkum mikrobiomu přidává další biologické vysvětlení toho, proč nemá příliš smysl oddělovat péči o psychiku od péče o tělo.

Nejsi jen svoje myšlenky. Nejsi ani jen svoje tělo. Jsi organismus, ve kterém spolu jednotlivé systémy komunikují každou vteřinu tvého života.

A jedna velká spekulace na závěr

Představ si na chvíli budoucnost. Dnes se často ptáme: „Které probiotikum je nejlepší?“

Možná se jednou budeme ptát úplně jinak: „Co potřebuje právě můj ekosystém?“

Jedním ze směrů výzkumu je totiž personalizace. Lidé nemají totožné mikrobiomy. Stejná strava, stejný mikroorganismus nebo stejná intervence proto nemusí mít u každého člověka totožný účinek.

Možná jednou dokážeme propojit informace o mikrobiomu, stravě, metabolismu, životním stylu a dalších biologických charakteristikách a vytvářet mnohem individuálnější doporučení.

Tohle je zatím příslib výzkumu, nikoli běžně dostupná a spolehlivě prokázaná personalizovaná léčba.

A právě proto mě toto téma tolik zajímá. Ne proto, že bychom objevili zázračnou bakterii. Ale protože nám připomíná něco mnohem většího:

Nejsme hlava, která s sebou nosí tělo.

Myšlenky, emoce, nervový systém, imunita, pohyb, spánek, výživa, střeva a mikroorganismy, které v nás žijí, nejsou samostatné kapitoly. Jsou to různé části jednoho příběhu.

A čím více tomuto příběhu rozumíme, tím zajímavější otázky můžeme klást sami sobě.

S úctou a zvědavostí, Lenka „Lenya“ Hašková – LENYA.life.