Proč znovu a znovu opakujeme stejné vztahy, i když nás zraňují?

„Přísahala jsem si, že už nikdy nebudu s mužem, který mě nebude respektovat. A přesto jsem tam znovu."

Když mi to Jana vyprávěla, měla v očích spíš zmatek než smutek.

Po rozvodu si byla jistá, že příště bude všechno jinak. Že už nepřehlédne varovné signály. Že si vybere muže, vedle kterého se bude cítit klidně.

Jenže po dvou letech zjistila, že stojí téměř ve stejné situaci jako předtím. Jiný muž. Jiná domácnost. Jiný příběh. Ale stejné pocity: Nejistota. Čekání. Snaha zasloužit si lásku.

A otázka, která ji trápila nejvíc:

„Proč se mi to pořád opakuje?"

Ne, není to osud.

Není to ani přitažlivost ke špatným lidem.

Psychologie nabízí vysvětlení, které může znít překvapivě. Sigmund Freud popsal jev označovaný jako opakovací nutkání (repetition compulsion). Pozdější psychologové tuto myšlenku dále rozpracovali.

Podle této teorie máme někdy nevědomou tendenci vytvářet situace, které připomínají naše rané vztahové zkušenosti.

Ne proto, že bychom chtěli trpět. Ale proto, že se náš mozek snaží dokončit něco, co kdysi zůstalo nedokončené.

Tentokrát to třeba dopadne jinak...

Představ si malou holčičku

Touží po blízkosti svého tatínka.

Někdy je laskavý.

Jindy je vzdálený.

Je často v práci.

Možná neumí dávat najevo city.

A holčička udělá všechno pro to, aby si jeho pozornost zasloužila.

A protože je dítě, nemůže odejít.

Přizpůsobí se tedy.

Po letech už na tyto okamžiky téměř nemyslí.

Jenže její mozek si zapamatuje něco velmi důležitého:

Láska znamená snažit se.

Když pak jako dospělá žena potká podobného muže, něco v ní ten starý příběh pozná.

A objeví se tichá naděje:

"Tentokrát se mi to podaří."

Mozek hledá známé, ne vždy zdravé

Často říkáme, že hledáme štěstí.

Ve skutečnosti ale náš nervový systém nejprve hledá to, co dobře zná.

I když to nebylo příjemné.

Známé totiž bývá předvídatelnější než neznámé.

Proto někdy žena nevědomě vstoupí do vztahu, který připomíná její minulost.

Ne proto, že by byla slabá.

Ale proto, že její mozek rozpoznal známý vzorec.

Proč je tak těžké odejít?

Když okolí říká:

„Tak prostě odejdi."

Zní to jednoduše.

Jenže uvnitř ženy často neprobíhá jen současný vztah.

Probíhá tam také starý příběh.

Touha konečně zažít to, co kdysi chybělo.

Být dost dobrá.

Být vybraná.

Být milovaná.

Dokud tato potřeba zůstává nevědomá, může žena věřit, že když vydrží ještě o trochu déle, všechno se změní.

Pochopení není hledání viníka

Tohle není článek o obviňování rodičů.

Většina rodičů dělala to nejlepší, co v danou chvíli uměla.

Každý z nás vyrůstal v jiných podmínkách.

Důležité je něco jiného.

Uvést světlo tam, kde dosud rozhodovalo nevědomí.

Protože to, co si uvědomíme, můžeme začít měnit.

Když se příběh přestane opakovat

Jana si během několika měsíců začala všímat jedné věci.

Pokaždé ji nejsilněji přitahovali muži, u kterých si nebyla jistá.

A muži, kteří byli otevřeni, laskaví a spolehliví, jí připadali „málo zajímaví“.

Nezměnilo se to ze dne na den.

Ale když svůj vzorec poznala, začala se rozhodovat vědoměji.

Ne podle okamžité chemie.

Ale podle toho, jak se vedle daného člověka skutečně cítí.

Dnes říká:

„Poprvé v životě si uvědomuji, že klid není nuda. Klid je bezpečí."

Otázky pro tiché zamyšlení

• Opakuje se ve tvých vztazích něco stále dokola?
• Přitahují tě podobné typy partnerů?
• Snažíš se ve vztahu získat něco, co ti v minulosti chybělo?
• Jak by vypadal vztah, ve kterém bys nemusela o lásku bojovat?

Možná neznáš všechny odpovědi.

A to je v pořádku.

Někdy stačí začít pokládat správné otázky.

Právě tam často začíná změna.

A závěrem

Opakující se vztahové vzorce neznamenají, že jsme odsouzeni prožívat stále stejný příběh. Spíše ukazují, že náš mozek a nervový systém někdy reagují podle zkušeností, které byly kdysi důležité pro naše přežití a pocit bezpečí.

Uvědomění si vlastních vztahových vzorců bývá prvním krokem ke zdravějším a spokojenějším vztahům.

Když těmto souvislostem porozumíme, můžeme postupně vytvářet nové zkušenosti a nové způsoby navazování vztahů.