Proč chronický stres v týmu snižuje rozhodovací schopnost – co se děje v mozku

Ve firmách často hledáme příčiny chyb v procesech, komunikaci nebo nedostatečných dovednostech. Přitom skutečný problém může být mnohem méně viditelný – dlouhodobě přetížený nervový systém lidí.

Chronický stres totiž neovlivňuje jen náladu. Mění způsob, jakým náš mozek vyhodnocuje informace, rozhoduje a spolupracuje s ostatními.

Mozek ve stresu nehledá nejlepší řešení. Hledá nejrychlejší.

Když člověk zažívá akutní stres, je to přirozená reakce organismu. Mozek uvolní stresové hormony, zvýší pozornost a připraví tělo na rychlou akci.

Problém nastává ve chvíli, kdy se stres stane běžnou součástí pracovního dne.

Neustálý tlak, časté změny priorit, přerušování práce, konfliktní komunikace nebo pocit, že člověk nemá situaci pod kontrolou, udržují nervovou soustavu v dlouhodobé pohotovosti.

V takovém stavu se postupně snižuje aktivita prefrontální kůry – části mozku, která je zodpovědná za:

• strategické myšlení,
• plánování,
• rozhodování,
• sebekontrolu,
• kreativitu,
• schopnost vidět souvislosti.

Naopak větší vliv získávají automatické obranné mechanismy.

Výsledkem není „slabší zaměstnanec“. Výsledkem je mozek, který pracuje v režimu přežití.

Jak to vypadá v běžném pracovním dni?

Možná jste se s tím už setkali.

Člověk:

• reaguje impulzivně,
• špatně přijímá zpětnou vazbu,
• dělá více drobných chyb,
• opakovaně se vrací ke stejným problémům,
• obtížně stanovuje priority,
• ztrácí nadhled.

Na první pohled to může působit jako nedostatek motivace nebo odpovědnosti.

Ve skutečnosti ale může jít o důsledek dlouhodobě přetížené nervové soustavy.

Co to znamená pro tým?

Stres není jen individuální záležitost.

Emoce, způsob komunikace i napětí se v týmu přenášejí. Pokud většina lidí funguje v reaktivním režimu, postupně se mění i kultura spolupráce.

Častěji se objevují:

• zkratkovitá rozhodnutí,
• více nedorozumění,
• nižší ochota sdílet nápady,
• obranná komunikace,
• pokles důvěry,
• vyšší chybovost.

Výkon týmu pak neklesá proto, že by lidé neuměli svou práci. Klesá proto, že jejich mozek nemá dostatek kapacity využít svůj skutečný potenciál.

Co mohou udělat vedoucí pracovníci?

Dobrou zprávou je, že nervová soustava je adaptabilní.

Nejde o to odstranit veškerý stres – to ani není možné. Smyslem je vytvářet podmínky, které lidem pomohou vracet se zpět do regulovaného stavu.

Velký rozdíl mohou udělat i zdánlivé drobnosti:

• jasně stanovené priority,
• předvídatelná komunikace,
• krátké vědomé pauzy mezi náročnými úkoly,
• bezpečné prostředí pro otázky a zpětnou vazbu,
• kultura, ve které není chyba automaticky důvodem k obraně.

Taková opatření nejsou jen „měkkým benefitem“. Pomáhají vytvářet podmínky, ve kterých mozek může znovu využívat své nejdůležitější schopnosti – přemýšlet, spolupracovat a rozhodovat se s větším nadhledem.

Wellbeing začíná v nervové soustavě

Když mluvíme o firemním wellbeingu, často si představíme relaxační zóny nebo jednorázové akce.

Ve skutečnosti wellbeing začíná mnohem dříve – v tom, jak se lidé cítí během běžného pracovního dne.

Mozek, který není dlouhodobě zahlcený, se učí rychleji, komunikuje klidněji a rozhoduje kvalitněji.

A právě proto je péče o psychickou stabilitu zaměstnanců zároveň investicí do výkonnosti, spolupráce i dlouhodobé odolnosti celé organizace.

Jaké změny ve způsobu komunikace nebo organizace práce podle vás nejvíce pomáhají vytvářet prostředí, ve kterém lidé nemusí fungovat jen v režimu „přežít další den“?