Proč mé srdce patří zrovna psům

Vystudovala jsem střední zemědělskou školu – obor chovatel.

Láska ke zvířatům mě provází celý život. Od malička jsem byla „ta holka, co pořád hladí něco chlupatého, ta kočičí a psí máma“. Miluju psy, kočky, koně… ale mám respekt a něžnou zvědavost i k pavoukům, ptákům nebo rybičkám. Svět je pestrý a každý tvor v něm má své místo.

Moje psí cesta – příběhy, které mě hřejí u srdce

Fronča – první velká učitelka lásky

Své druhé štěně, německou ovčačku Fronču, jsem si pořídila ve 13 letech. Byla to moje první skutečná parťačka – na cvičáku i v životě.

S ní jsem poprvé zažila, co znamená důvěra, radost z tréninku, svoboda procházek po lesích… a taky pocit, že nejsem nikdy sama. Doprovázela mě dospíváním i v době, kdy se svět okolo mě nelítostně měnil.

Byla moje jistota. Můj smích. Moje terapie se čtyřmi tlapkami.

A když přišla Danynka – malá černo-stříbřitá kníračka – přinesla do života další dávku radosti. Trochu nerváček, trochu rošťáček, ale vždy věrná, milá a vděčná. Byla tam, když jsem potřebovala oporu, společnost i smích. Až dodnes mám pocit, že její laskavá energie se mnou zůstala.

Sorbon – dobrman s velkým srdcem

Sorbon, můj velký hnědý dobrman, byl kombinací síly a něhy samotné. Společně jsme složili jedenáct zkoušek, zažili závody, smích, tréninky i ty nezapomenutelné cesty autem, kdy jsem s ním „diskutovala“ naši kynologickou kariéru.

Byl to pes, který se mnou žil naplno. A naučil mě, že i tvrdý pes může být obrovský mazlík.

Merci – moje radostná bláznivka

Černá dobrmanka Merci přišla na svět doslova jako „děkuji“. Byla jsem u jejího narození a její jméno je pro mě dodnes symbolem vděčnosti.

S Merci jsem zažila spoustu veselých momentů – byla to psí holka, která uměla rozesmát i v den, kdy bylo těžko. Byly jsme dobrý tým, který miloval pohyb, výzvy a společnost dobrých lidí, ačkoliv nám času nebylo příliš dopřáno.

Ginger – kamarádka do každého počasí

Ginger, moje super chytrá znakatá ovčačka, byla duše, která se mnou doslova dýchala. Doprovázela mě v době velkých změn a pomáhala mi držet život pohromadě, když jsem se učila přežít střídavou péči o syna.

Díky ní jsem měla důvod vstát, jít ven, být v přítomnosti. Uměla mě obejmout očima. A já ji milovala celým srdcem. A ona zbožňovala míčky nade vše na světě.

Moji dnešní parťáci

Dnes mě provází Buggy – pětiletá celočerná německá ovčačka. Je vnímavá, citlivá, hravá… a máme mezi sebou hezké pouto, za klik by mi vryla laserový pohled snad až do mozku.

A teď u nás běhá i její dcerka Sisi – devítiměsíční vlkošedá princezna plná života. Nová radost. Nová výzva. A také nový začátek. Sisi přináší do domu světlo, smích a energii spojenou s veselou naivitou, tak jak to umí do domovů vnést jen štěňata.

A k tomu naši kočičí kluci

Dva nalezení kocouři tvoří s našimi psími holkami nečekaně docela pohodovou „smečku“. Někdy je to jako sledovat animovaný film. Ale funguje to – sounáležitost, respekt a občasná legrační rivalita. Já i moje děti je milujeme.

Co mě naučil každý z nich?

Každý pes, kočka, morče, potkan… každé zvíře, které mě provázelo, mělo svou osobnost. Každý měl svůj příběh. A každý mě něco naučil:

• věrnosti
• trpělivosti
• přítomnosti
• radosti z obyčejných věcí
• schopnosti milovat bezpodmínečně

Loučení je součástí života, ale není středobodem toho, co mezi námi bylo. Středobodem je láska a radost, kterou jsme sdíleli.

A ty si nesu dál ve svém srdci s milující vzpomínkou i na ostatní zvířata, která jsem měla tu čest ve svém životě potkat a strávit s nimi nějaký čas.

Proč vlastně tento blog vznikl?

Abych mohla předávat dál to, co mě psi naučili… A taky to, co mě naučil život po jejich boku. O mně. O nich.

• Pro ty, kdo právě začínají.
• Pro ty, kdo chtějí budovat vztah.
• A pro všechny, kdo vědí, že pes není „jen zvíře“.

Pes – parťák člověka.